Pomoc, já se bojím!

Každý z nás se čas od času dostané do situace, kdy je nejistý a má strach. Strach je důležitá emoce, která nám zajišťuje přežití. I naši psi se občas bojí. Svět je plný divných věcí. Je zvláštní, kolik mýtů kolem řešení strachu u psů existuje. Nejoblíbenější z nich je: „Nechvalte ho za strach!“ Pramení z nějakého podivného přesvědčení, že můžeme svou pozorností odměnit obavy a tím posílit strachovou reakci. Pokračování

Neskákej! Říkám ti, NESKÁKEJ!

Skákání na lidi je vnímáno, jako zásadní prohřešek proti etiketě jak cvičiteli, kteří používají tresty, tak trenéry, kteří cvičí zásadně pozitivními metodami. Patří mezi nejčastěji zmiňovaný problém, se kterým se perou naši klienti, když přicházejí na výcvik.  Podívejme se dnes na toto chování. Skákání může mít mnoho variant, od prostého položení předních pacek na naše nohy, po škrábání, skákání s kousáním, až po divoké skočení do obličeje, kdy se vlhký nos psa zanoří do vaší nosní prepážky. Obvykle toto chování vnímame, jako velmi nepříjemné, zejména tehdy, když na sobě máme světlý, čerstvě vypraný oděv a venku je po kotníky bláta. Vůči psíkovi není vůbec fér, skákání řešit až v tomto okamžiku. Inu on nezná cenu vašeho parádního kabátu  a nerozumí pojmu „do teď byl čistý!“ Pokračování

Pojď se mnou

Chůze na vodítku je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou s pejskem trénujeme. Potřebujeme ji, i když bydlíme na samotě v pustině. Prostě každý hafík občas musí být omezen na svobodě, třeba v zájmu vlastní bezpečnosti. Za ty roky jsem vyzkoušela všemožné techniky a postupy, jak pejsky naučit, aby se mnou šli bez tahání a vláčení. Chůze na vodítku je víc než cvik. Je to obraz našeho vztahu se psem. Pokud vlajeme za psím uličníkem jako mávátko a on nás vnímá jen jako zátěž na konci vodítka , nebude na nás koukat jinak ani v jiných životních situacích. Pokud nerespektuje naše vedení a osobní prostor, jak můžeme chtít udávat tón v jiných oblastnech života? Pokračování

Chlapík jménem Premack

David Premack, (26.10. 1925) profesor University of Pennsylvania přinesl celou řadu zásadních poznatků, které jsou dnes běžně využívané behaviorálními psychology po celém světě. Jeden z jeho zásadních objevů „Premackův princip“ se nás, pejskařů, bezprostředně týká a často ho využíváme, i když třeba nevědomky. Dovolte mi, abych jej v krátkosti představila. Pokračování

Nebojte se, on je hodný

Sedím se svým mužem  na lavičce.  Povídáme si a koukáme na lidi. Najednou si ke mně přisedne chlapík důvěrně mi položí ruku kolem ramen  a žoviálně mě osloví: „Tak co, kočičko, jakpak se dnes máš?“ Překvapeně na něj pohlédnu, známe se snad? Jeho obličej mi není nijak povědomý. Jeho druhá ruka sjede na mé koleno. Odtáhnu se, zamračím se a ruku odstrčím. Po očku pohlédnu na svého partnera, ten se jen usmívá a čte si knihu. Podivný muž zjevně mé gesto ignoruje, sevře mě v náruči a začne mě líbat na tváře. Takovou drzost již opravdu od neznámého útočníka tolerovat nehodlám a vrazím mu facku.  V tu chvíli mě můj muž popadne za vlasy, smýkne se mnou a křičí: „Ty zatracená potvoro! Neumíš se chovat?! Vždyť tě chtěl jenom pozdravit!“ A už mě táhne pryč. Zdá se vám tahle situace, jak ji popisuje Suzanne Clothier ve své článku „He just wants to say Hi!“ bizardní? A co když si na mé pozici představíte fenku a v roli slizkého týpka bude rozverný pes? Pokračování

Herní styly aneb jak se domluví šachista s fotbalistou

Existují studie jednoznačně dokazující , že hra je velmi významný faktor pro rozvoj sociálních dovedností štěňat a mladých psů. Mark Bekoff říká, že prostřednictvím hry se psi učí potlačit a inhibovat nadměrnou agresi a jiná sociálně nevhodná chování. V jeho studii porovnávající chování kojotů, vlků a psů dokazuje, že množství herního chování (versus agresivního chování), které štěňata vykazují, je spolehlivý indikátor, jak sociální bude jedinec v dospělosti. To znamená, že štěňata, která si hrají, budou v dospělosti pravděpodobně přátelštější a sociálně více přizpůsobivá. Protože je během hry sociální status proměnlivější, mohou se jedinci s vyšším společenským statusem naučit význam kooperace a submise ( ostatní štěňata jsou ochotnější si s nimi hrát), roste také pravděpodobnost, že tyto strategie zvolí v jiných sociálních situacích, které nejsou hravé. Pokračování

Moudrost samurajů

 

Štěnečí školka, kterou již několik let provozuji je kurz pro skupinu štěňátek, které se společně scházejí po 6 týdnů a učí se zde mnoho praktických dovedností společně se svými lidmi. Mimo spousty cviků, manipulace a výchovných fíglů trénujeme také správnou hru a nacvičujeme vhodnou komunikaci. Skupina štěňátek, která se mi tentokrát sešla, představuje velkou výzvu. Jsou mezi nimi miminka, která by při nesprávném vedení mohla mít v budoucnu problém s agresivním chováním k ostatním psům, jejich hra je divoká a vyžaduje poměrně hodně managementu. Pokračování

Pravidla vůdcovství – kdo má klíče od spižírny?

Psi jsou společenská zvířata, nezatížená tisíciletou historií filozofování a představou rovnosti. Psi se rodí s pochopením, že některá zvířata jsou si rovnější, některá jsou silnější a některá slabší, nemají potřebu s touto skutečností diskutovat ani se necítí méněcenní a ublížení. Psi se také rodí s potřebou bezpečí. Ochotně a rádi svěří rozhodování do rukou toho, kdo jasně demonstruje, že je kompetentní rozhodovat. Pokračování

Pravidla hry

Pojď  si hrát ŤapkoNeznám krásnější a zábavnější pohled, než na hrající si štěňátka. Vydržím je pozorovat hodiny. Stejně fascinovaní bývají i majitelé hrajících si pejsků a jsou šťastní, že se jejich mazlík unaví a pak je doma hodný. Hra je ovšem také zcela klíčová pro rozvoj sociálních dovedností malého chlupáče. Pokračování