Pojď se mnou

Chůze na vodítku je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou s pejskem trénujeme. Potřebujeme ji, i když bydlíme na samotě v pustině. Prostě každý hafík občas musí být omezen na svobodě, třeba v zájmu vlastní bezpečnosti. Za ty roky jsem vyzkoušela všemožné techniky a postupy, jak pejsky naučit, aby se mnou šli bez tahání a vláčení. Chůze na vodítku je víc než cvik. Je to obraz našeho vztahu se psem. Pokud vlajeme za psím uličníkem jako mávátko a on nás vnímá jen jako zátěž na konci vodítka , nebude na nás koukat jinak ani v jiných životních situacích. Pokud nerespektuje naše vedení a osobní prostor, jak můžeme chtít udávat tón v jiných oblastnech života?

Rozlišuji několik různých chůzí na vodítku a u nohy. Od klasického vedení na krátkém vodítku z bodu A do bodu B, kdy neřeším, zda pes tahá, ale pouze trvám na pozici u nohy, po pozornou chůzi u nohy, kdy chci perfektní pozici a pozornost. Co ale dělat, když chci, aby pejsek měl relativní svobodu na vodítku, chci, aby mě následoval, byl na příjmu a netahal mě? Občas vídávám psíky v pozici u nohy, kteří jdou na vodítku jako robotci, ouška u hlavy, klapky na očích, nulový zájem o kolní svět a hned je mi jasné, že tento pes byl cvičen pomocí intenzivní korekce. Neustálé škubání na vodíku nejen škodí našim psům zdravotně, ale také je psychicky likviduje.

Když chodím se svým psíkem po městě, nechci, aby byl uzavřený, ale chci, aby si procházku užíval, aby mohl zkoumat okolní svět, aby byl vnímavý a mohl být psem. Chci, abychom si procházku užívali oba dva. Chci, aby mohl čenichat, koukat po okolí a poznávat okolí, zároveň však chci, aby byl stále se mnou a na příjmu. Procházka s psíkem na vodíku je o partnerství a o vzájemné komunikaci. Stejně jako chci, aby pejsek vnímal mé změny tempa a směru, tak i já musím být vnímavá k jeho komunikaci, když mi říká, že některou situaci vidí jako nebezpečnou a ohrožující nebo naopak, když mi říká, že by si rád počuchal u pěkně smrdutého patníku.

Pro voné následování majitele na vodítku používám jednoduchou  a překvapivě efektivní techniku. Především je třeba si uvědomit, že pejsek na vodítku tahá, protože mu tahání funguje. Proto je třeba nejprve dosáhnout změny v této věci. Jakmile pejsek napne vodítko, zapustím kořeny do země a nejdu za ním ani milimetr. Pokud máte problém s velkým a silným psem uchopte vodítko za konec a ruce přitiskněte na tělo v místě svého těžište, ve svém bodu síly, někde v oblasti svého pupíku a rozkročte nohy, abyste měli větší základnu. „Tahání nefunguje, kamaráde, nikam mě nedovláčíš.“ je první krok. Po té udělám zajímavý zvuk, zamlaskání a pejskovi nabídnu pamlsek u svého těla. Postupně tak napodmiňuji, že zamlaskání znamená: „otoč se mým směrem“. Pokud pes není schopen se otočit, protože koukání do okolí, je zajímavější než já, pouze počkám, netahám zpátky, neškubu vodítkém, pouze trpělivě vyčkám, až se vykouká. Někdy pes prostě potřebuje prostor a čas, aby zpracoval okolní podněty a až bude schopen a připraven, dá mi svou pozornost ve svém vlastním čase. Toto je největší úskalí pro nové klienty. Někdy jsme prostě jen příliš netrpěliví a chceme perfektní výsledky hned. Pejsek, ale není stroj, který se dá naprogramovat, je to živá bytost se svými potřebami a je třeba k nim být citlivý a vnímavý.

Jakmile je pejsek schopen dát mi pozornost po zamlaskání rychle a pravidelně, postoupím na další úrověň. Po zamlaskání se otočím o 180° a jdu opačným směrem, opět žádné tahání a škubání! Pejska pak nakmím u své nohy. Odmeňuji tak psa za to, že jde se mnou. Postupně přecházím na nepravidelné odměňování ( o něm příště).

Je velmi vhodné pro tuto techniku použít delší, například propínací vodítko, které budete stále držet za konec, aby měl pes stále stejně prostoru. Také netrvám na tom, aby pes byl stále u levé nohy. Jde mi pouze o to, aby mě následoval na povoleném vodítku a užíval si svět kolem. Nechci, aby měl zalomenou hlavu a koukal na mě. Naopak chci, aby si mohl čenichat a koukat po okolí.

Díky této technice mohu psíka naučit, aby se bez tahání a nepříjemného škubání pohyboval mým směrem. Počátek cvičení může být náročný, zejména, pokud je váš hafík zvyklý dovláčet vás tam, kde se mu zlíbí. Ze začátku budete pravděpodobně více stát než se pohybovat vpřed. I malý kousek cesty bude trvat nekonečně dlouho, ale věřte, že tato práce se vyplatí! Po pár dnech bude váš pejsek hlídat konec vodítka bude velmi citlivý na jakýkoliv tlak na obojku. Postupně budete schopni užít si pocházku společně bez usilí a zamlaskání bude signálem pro lehkou zmenu směru. Taková procházka pak bude radostí pro oba dva.

 

Přečteno: 10 133x

1 komentář u “Pojď se mnou

  1. …neustálé škubání na vodíku nejen škodí našim psům zdravotně, ale také je psychicky likviduje…PLATÍ TO I OPAČNĚ??? :-D…mám tak trochu vykloubená ramena a lokty :-) a začínám být frustrovaná…mám naději, že si radostné procházky brzy užijeme…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>