Šťastná rodina, šťastný pes

K napsání tohoto příspěvku mě přivedlo setkání se zajímavými lidmi, kteří každý reprezentují dvě diametrálně odlišné skupiny majitelů psů. Jedni přísně nastavili  hranice svých možností a druzí je překročili. Před časem jsem pomáhala s výběrem plemene rodince, která vlastní dům se zahradou a mají 2  malé děti. Měli jasné požadavky a přestavovali si pejska střední velikosti, který bude venku, přiměřeně aktivní, aby s nimi mohl chodit na procházky po horách a trochu hlídal, ale neublížil. Probírali jsme možné varianty a postupně jsme si ujasňovali, co se jim líbí a co od pejska očekávají. Jejich přání nebyla nijak přehnaná, ale v rozhovoru se postupně ukazovalo, že by ten pes vlastně neměl manželovi moc překážet – nesmí vyžadovat moc péče o srst, nesmí poptávat příliš pozornosti, musí být dost malý, aby se vešel do přepravky v kufru vozu, aby se vedle něj vešly zavazadla. Bylo snadné přejít k hodnotícím soudům a říct, že si mají pořídit psa plyšového. Já ovšem oceňuji jejich snahu dojít ke kompromisu a najít pejska, který jim opravdu bude sedět. Pokud dobře zvolí, věřím, že takový pes může být šťastný a oni opravdu spokojení. Předpokládám, že takový pejsek stejně nakonec obměkčí srdce hlavy rodiny, ve finále bude mít přístup domů a bude právoplatným členem rodiny. Takový proces bývá postupný, plíživý a nevyhnutelný, inu psi jsou v tomto směru mistři.

Druhým případem byla rodinka, která si vzala nalezené štěňátko z adopce. Chvályhodná snaha poskytnout milující domov opuštěnému psímu drobkovi. Miloučkou a opravdu zlatou fenku, která je neskutečně kontaktní, má dokonalé sociální dovednosti a oplývá rozkošnou sladkostí. Ona fenka měla všechny parametry ideálního psa pro první rodinu, ale jim jsem ji nenabídla. Věděla jsem, že by opravdu pobytem venku trpěla. I v druhé rodině nebyl otec rodu zcela přesvědčen. Fenku si nakonec odvezli s tím, že bude doma spolu s druhým psem. Po několika dnech ji ovšem vrátili, protože se na ni objevila alergie. Vím, že se fenka od prvního dne tlačila do postele i u kamarádky, která ji měla v dočasné péči. Proto mě nijak nepřekvapuje, že tak chtěla učinit i v nové domácnosti. Paní podlehla usilovnému vyžadování kontaktu a pes skončil v posteli. Takto intenzivní kontakt pravděpodobně vyvolal alergii nebo možná nechuť sdílet lože s pozornost poptávajícím štěnětem. Upozorňuji, že fenka byla v tomto směru opravdu neodbytná a bylo naší chybou, že jsme o tom rodinu důkladně neinformovali.

Nicméně obě situace mě vedou k úvaze, že rozhodnutí spojit svůj život s živou bytostí, ať je to jiný člověk nebo pes, představují vždy závažnou změnu v zaběhaném životním stylu. Vedou nás k hledání svých hranic a jejich efektivnímu nastavování, pokud chceme, abychom byli oba šťastní. Partner ať dvounohý nebo čtvernohý neustále poptává pozornost a vycházet mu vstříc v mezích, které jsou nám příjemné buduje mezi námi důvěru a pocit sounáležitosti. Stejně jako při volbě životního partnera, je velmi vhodné při rozhodování o pejskovi jasně a objektivně stanovit, kde jsou naše možnosti, kde se potkáváme a kam už zajít nemůžeme nebo nechceme. Jinak si totiž vypěstujeme alergii na partnera i na psa.

Přečteno: 3 611x

1 komentář u “Šťastná rodina, šťastný pes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>