Zaříkavač fenků

Znáte to…v některých věcech je člověk prostě nepoučitelný. Jsem chronický sběrač psů. Přestože to pokaždé znamená nemalý finanční obnos, který zmizí v nenávratnu z mojí kasy, spoustu práce s hledáním nových majitelů a docela hodně investovaného času, když dojde na lámání chleba, nakonec se o pejska stejně postarám. Nemám útulek a dělám to ve výjimečných případech. Už jsem se naučila i říkat ne….ale prostě občas tomu chce osud jinak.

Jedu si tak dnes večer do Ostravy autem a najednou vidím u mostu přes řeku v hustém dešti postávat skupinku rybářů. Najednou od skupinky vyrazí středně velký kříženec a za ním pádí umolousaný jorkšír. Přibrzdím a pes se mi vrhne pod kola. Jorki se na zavolání vrací k rybářům, ale kříženec je vyplašený a se staženým ocáskem pobíhá zmateně po cestě. Zastavím na úzkém mostu, vyhodím výstražné světla a zastavím dopravu. Pejsek se tak tak mine s protijedoucím autem. Gestikuluji na řidiče a vyskakuji z vozu. Říkám si, že pomůžu rybářům pejska chytit, ale oni se k lovu savců evidentně moc nemají. Dojde mi, že pejsek k nim asi nepatří. Je to fenečka, bázlívá, vyděšená a moc hezká. Přeběhnu přes cestu, přidřepnu si a volám na ní veselým hlasem, zastaví, otočí se na mně, ale blíž nejde. Pokusím se k ní přiblížit, ale začne opět v panice prchat. Inu tudy cesta nevede. Na mostě se již začíná tvořit kolona, řidiči si ťukají na čelo a rozčilují se, proč si toho pitomého psa nechytím. Fenka znovu skočí do vozovky. Sáhnu do kapsy kabátu…ano, jak jinak i v mém oděvu, který naivně považuji za civilní, naleznu kousky sušeného masa. Znovu si dřepnu, abych nebyla tak děsivá, otočím se bokem, odkloním hlavu, začnu tiše dýchat, celé mé tělo říká : „nejsem hrozba“ a házím kousky masa směrem k fence. Je hladová, lačně polyká malé kousíčky dobrot. Pomalu, polehoučku, házím pamlsky blíž a blíž. Fenka je neskutečně vyděšená, ale hlad je silnější. Ouška stažené dozadu, celé tělíčko připravené v každém momentu uskočit, velmi opatrně pojídá kousíčky masa a znovu se vzdaluje. Pomalu mi docházejí dobrotky. Poslední si bere přímo z ruky. Ještě je brzy po ni chňapnout. Kdybych tak učinila, určitě bych minula a velmi obtížně bych znovu budovala její důvěru. Najednou mě napadá, že mám v autě přeci otevřený balík granulí. Váhám, ale nakonec se zvednu, pejska si nevšímám, koutkem oka vidím, že uskočí, ale čeká zvědavě opodál. Doprava na mostu kolabuje. Kolony v obou směrech, řidiči zuří. Nejsou důležití. Beru si z vozu hrst granulí a vracím se k lovu. Testuji, zda fence granule chutnají a je tomu tak. Skvělé. Pomalu a obezřetně si bere jídlo z ruky. Pokusím se natáhnout druhou ruku k jejímu krku. Nemá obojek. Fenka okamžitě uskočí. To nevadí. Postupně ji desenzitizuji na tento pohyb. Ruka ke krku, následuje dorotka a znovu a znovu. Pavlov říká, že stačí 7 opakování. Protipodmiňování funguje. Fenka toleruje můj dotyk pod bradou. Ještě jedno opakování a rychlý zkušený hmat za kůži na krku a už ji držím. Ani se moc nebrání, jak ji lety praxe vycvičeným způsobem sevřu bezpečně v náruči a nesu směrem k autu. Ozve se mohutný aplaus. Teprve teď si všimnu, že mám početné obecenstvo. Rybáři jásají a řidiči tleskají. Směju se a ujišťuji se, jestli fenka není jejich. Není. Nakládám vyděšené zvířátko do boxu ve voze.

Je krásná, náramně roztomilá, teprve pískle s ušima jako fenek a ustrašeným pohledem. Bude to príma pejsek. Nu což, tak zase zahájíme onen známý proces – odčervení, očkování a hledání majitele. Nehledá ji někdo? Chcete ji? Je to jasný fenek Vulpes Zerda a čeká tu na vás!

Přečteno: 4 720x

8 komentářů u “Zaříkavač fenků

  1. Víc takových lidiček. Kdybych mohla tak se chovám úplně stejně jako malá jsem „zachranovala“ kocicky i pejsky, kteri byli na samovencici prochazce a ja mela pocit ze se ztratili… Bohužel rodiče pro tohle nemají pochopení:( a dokud u nich bydlím dalšího psa mi nedovolí. Držím Vám pěsti a moc Vám fandim. :) Alča

  2. Zdravím :)

    krásný příběh, toto „lovení“ jsem již několikrát pozanala na vlastní kůži.:)
    Jste skvělá!!
    Jakpak se má máličká? už se podařilo najít ji nový domov, nebo se o ni někdo přihlásil? Je nádherná. Má někde více foteček?

  3. Bohužel příběh Grétky, jak jsme malou pojmenovali, má velmi smutné pokračování a konec. U Grétky se projevila extrémně silná infekce trávicího traktu. Začala silně zvracet a měla vodnatý a krvavý průjem. Okamžitě jsme vyhledali veterinární pomoc, nasadili jsme antibiotika, dali jí kapačku, ale ani přes naši intenzivní péči se její stav nezlepšil. Druhý den byla zcela apatická, neudržela se na nožičkách, měla vysokou horečku. V sobotu Grétka vydechla naposledy. Je mi to moc líto a nesmírně mě to mrzí :-(

  4. Jsem v šoku. Byla tak krásná!! Moc mě to mrzí!.. musíte se cítit hrozně, ale jistě jste udělala vše co jste mohla!
    Tento rok nejspíš není pro pejsky moc dobrý,zemřelo jich už tolik.. :( i moje Barunka. :( Teď už spolu holky běhají za duhovým mostem a je jim dobře!

    Magdi, držte se!!!!!

  5. Dobrý den! Krásný, i když smutný příběh! Napište ten o Kokešovi, s dobrým koncem. Dnes jsem si opět uvědomila, jak poslušného a věrného a odaného psa v něm díky vám máme. Při běhání jsme se potkali s malamutem, který se i přes zoufalé volání majitele rozhodl, že poběží s náma. Když jsem raději zastavila, malamut očichával Kokeše, ten zatim stál, lehce vrčel a zatím neútočil. Nakonec si pro psa majitel (s lopatou v ruce) došel, že prý se o něj stará, krmí ho, jedná s ním po dobrém, po zlém, ale pes neposlouchá. Za kožich odtáhnul psa domů. Zatím je to prý štěně…… A tak je to skoro se všemi psy, které potkávám, křížence, rasy, prostě vámi vycvičený a napravený a nalezený Kokeš poslouchá nejvíc. Kokeš je bingo v našem životě a moc děkuji, že jste se ho ujala. Jana Gřešková, Suché Lazce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>