Nebojte se, on je hodný

Sedím se svým mužem  na lavičce.  Povídáme si a koukáme na lidi. Najednou si ke mně přisedne chlapík důvěrně mi položí ruku kolem ramen  a žoviálně mě osloví: „Tak co, kočičko, jakpak se dnes máš?“ Překvapeně na něj pohlédnu, známe se snad? Jeho obličej mi není nijak povědomý. Jeho druhá ruka sjede na mé koleno. Odtáhnu se, zamračím se a ruku odstrčím. Po očku pohlédnu na svého partnera, ten se jen usmívá a čte si knihu. Podivný muž zjevně mé gesto ignoruje, sevře mě v náruči a začne mě líbat na tváře. Takovou drzost již opravdu od neznámého útočníka tolerovat nehodlám a vrazím mu facku.  V tu chvíli mě můj muž popadne za vlasy, smýkne se mnou a křičí: „Ty zatracená potvoro! Neumíš se chovat?! Vždyť tě chtěl jenom pozdravit!“ A už mě táhne pryč. Zdá se vám tahle situace, jak ji popisuje Suzanne Clothier ve své článku „He just wants to say Hi!“ bizardní? A co když si na mé pozici představíte fenku a v roli slizkého týpka bude rozverný pes?

Jak často se naši psi ocitají v situaci, kdy se na ně v parku přiřítí třeba rozdováděný labrador, poskakuje kolem, bez pozdravu vrazí drze svou hlavu do jejich genitálií a začne po nich skákat? Z povzdálí haleká labradorův majitel: „Nebojte, on je hodný.“ Náš pes chvíli jen vyjeveně kouká a když se mu nedostává pomoci od svého majitele, řeší situaci sám. S rázným zavrčením se pokusí vypoklonkovat drzouna ze svého osobního prostoru. „Pojď, Fido, fenka ta je zlá,“ kroutí majitel labradora hlavou a ještě vás poučí o tom, jak byste měli svého psa vychovat a že by agresivní pes neměl chodit venku bez košíku.  Stačí několik takových setkání a pes, který se stal obětí vlezlých otrapů, začne být velmi obezřetný a začne preventivně napadat psy, kteří se nevybíravě blíží do jeho osobní zóny. Stále mě překvapuje, že si lidé myslí, že jejich pes by měl být přátelský ke všem ostatním psům. Copak my jsme přátelští ke všem lidem? I k agresivním prodejcům, kteří vám na ulici vnucují své zboží? Je fér chtít něco takového po našich psech, když toho sami nejsme schopni? Chápu, že mnoho majitelů nemá vycvičené oko a nedokáže číst komunikaci svých čtvernohých kamarádů.

Mnoho takzvaně agresivních psů je prostě nejistých. Bohužel jejich majitel v minulosti nebyl schopen zajistit jejich bezpečí a oni se se často již jako bezbranné štěně stali obětí psích pedofilů. Příliš často dobře myšlená snaha o socializaci štěněte v parku končí sérií zkušeností, kdy se mladý pes nedokázal ubránit drzým výrostkům, kteří si na něm zvyšují své sebevědomí. Dovoli byste, aby se něco takového stalo vaší dceři? Stáli byste opodál a koukali na skupinku chlapců, kteří ji pošťuchují, evidentně se dobře baví a vaše holčička si neví rady? Proč něco takového u psů považujeme za normální a říkáme: „Ona si s tím musí poradit.“ Ano, nakonec si s tím třeba poradí a od majitele se ji ještě dostane řádného pokárání, protože se neumí chovat.

Já a mí psi jsme parťáci. Držíme pospolu a když mi můj pes říká, třeba jen letmým pohledem: „Mami, já tuhle situaci nezvládnu. Bojím se,“ jsem tam pro něj. U mně se můžou schovat, u mně je to bezpečné. Pokud si neví rady, dovolím mu, aby se schoval mámě za sukně a drzouna klidně vypoklonkuji pryč. Dopřávám svým psům hry a kontakt s ostatními psy, kteří jsou slušní a přátelští. Postupně, jak jejich sebevědomí i sociální dovednosti rostou, učí se zvládat i situace, které třeba až tak snadné nejsou a vyžadují značnou komunikační dovednost. Nemyslím si, že ritualizovaná agrese je nutně špatná. Pokud můj pes vycení zuby, zavrčí nebo jinak vykáže druhého psa do patřičných mezí, není to důvod pro trest. Je to jejich obdoba :“Tohle se mi nelíbí, okamžitě toho nechej.“ a to je přeci v pořádku nebo vy si ve svém životě taky necháte všechno líbit?

Prosím, pochopte mě správně. Nehájím otevřené agresivní konflikty mezi psy. Správná socializace neznamená, necháme psy, ať si to vyřeší mezi sebou. Správná socializace má za výsledek psa, jehož dovednosti komunikovat rostou a dokáže zvládat i poměrně složitý rozhovor. To se ale nestane samo a naši psi potřebují naší pomoc. Někdy to znamená, že se postaráme o respektování jejich hranic, aby se mohli bezpečně rozvíjet a růst.

 

 

Přečteno: 35 479x

64 komentářů u “Nebojte se, on je hodný

  1. To je pekna kravina, prirovnavat socialni vztahy cloveka k socialnim vztahum psu. Pes je pes dcera je dcera pokud to u Vas doma stavite na stejnou uroven asi mate moc smutnou domacnost.

    • Je to pouze přirovnání…zda jste to nepochopil…jak se vcítit do role psa…a o chování ve smečce jste asi taky málo četl…mi připadá….je normální psa vychovávat a pomáhat mu.

      • souhlasím, je to absolutní kravina… když pes skáče po jiným psovi snaží si ho prostě podmanit a ukázat mu kdo je pánem… je to boj v hiearchii smečky…různými způsoby se psi navzájem vychovávají… to je jak kdybych vyčetla vašemu psovi, že přečůral čůranec toho mého… to ho taky může přece psychicky poškodit, když mu někdo nabourává jeho teritorium… (???) je to stejné jako kdybych si já došla k Vám na záchod a počůrala vám prkýnko? fakt nesmysl toto….

        • Pokud se 2 psi potkají poprvé a stavějí se do imponující pozice skutečně si spolu vyjasňují vztahy. Nikoliv v rámci smečky, kterou spolu netvoří, ale v dyadické komunikaci. Může a nemusí to vyvrcholit otevřeným konfliktem. Vše záleží na jejich komunikačních dovednostech. O tom ale článek není. Mluvím o situaci, kdy například jeden pes neustále naskakuje na druhého, přesto, že druhý signalizuje, že je mu situace nepříjemná, nepřeje si konflitk a žádá jej, aby toho nechal. Mluvím o situaci, kdy jeden pes šikanuje druhéhu a ignoruje jeho zřejmé signály. Říkam, že v takové situaci je na majiteli, aby svému psovi pomohl, aby nezradil jeho důvěru. A upřímně, pokud mi doma zacela záměrně počůráte prkýnko nebo se budete chovat jinak nevychovaně, také zasáhnu a nebudu nečinně přihlížet.

    • Adame, pes vás nikdy nezradí, zato lidská smečka ta umí být krutá a bezohledná, takovej výborně vycvičenej pes, kterej zachraňuje lidský životy je pro mě cennější než líná a zfetovaná dnešní mládež. Proto klidně psa postavím na rovinu s člověkem.

    • No, přečetla jsem odstavec a půl a dál se mi vůbec nechce. Souhlasím s Adamem! Porovnávat psí očichávání genitálií, které je pro ně právě tak typické, s tím co popisuje hned zkraje autorka, mi příjde naprosto zcestné!

      • Z reakcí na tento velice dobře napsaný článek v mnoha případech vyplývá že je opravdu třeba spousta práce v osvětě chovatelů psů. V první řadě pes opravdu není člověk a komunikace u psů probíhá naprosto jiným způsobem než u lidí.
        Jedná se v mnoha případech z lidského hlediska o sotva postřehnutelné chování, jako je držení hlavy, ohonu, postavení uší,stažení koutků nebo odhalení zubů. Pokud člověk nerozezná tato gesta těžko může rozumět psí řeči. Také chování při setkání dvou psů má svoje pravidla a řád.
        Pokud ale majitel o tomto chování nic neví a navíc ještě špatně svého pejska socializuje a ten nemá možnost se naučit řádnému psímu chování.
        Pak může dojít k podobné situaci kterou autor článku připodobňuje k dceři obklopené hloučkem teenagerů kteří ji obtěžují a které tolik pobouřilo čtenáře.
        I zvíře totiž pociťuje nevoli, strach i radost. Proto by se měl každý člověk než si pořídí pejska nejdříve alespoň v základech seznámit s psychologií psů.

        • Miloslave, naprostý souhlas. Srovnávání nebo jen přirovnávání chování psů a lidí je naprosto zcestné. Naši psi pro mě mají stejnou hodnotu jako mí blízcí a rodina, ale jako k lidem se k nim nechováme, protože bychom si tak jen velice efektivně pletli oprátku sami na sebe. O životě ve smečce a sociálním chování mám načteno ale hlavně napozorováno a zažito v rámci naší vlastní smečky, venku i doma.Hlavním problémem je podle mě přehnaný ochranitelský pud majitelů a velice špatný výklad slova agrese, kterou se dnes bohužel vysvětluje jakékoli „nenormální“ chování psa.

      • Možná je to typické, ale to neznamená, že by si to měl nechat každý pes líbit. Obejmutí je taky tipické u známých, ale od naprosto cizích lidí mi to vadí. Ale samozřemně znám i lidi, kteří objímají každého skoro na potkání a ty kteří neobejmout ani dobré přátelé.
        Nevím proč, ale člověk nějak nabyl dojmu, že slušně vychovaný pes si musí nechat uplně všechno líbit a vůbec přitom nerespektují sociální chování. Protože správně vychovaný pes by k cizímu psu měl přijít pomalu a pokorně, ne se přiřítit jako tornádo. Z tohohle úhlu je podle mě přirovnání k dotěrnému týpkovi zcela na místě.

    • Ty si vôbec, ale vôbec nepochopil pointu tohto článku … ! Pokiaľ sa ani nesnažíš pochopiť to, buď tak láskavý a nechaj si svoje komentáre pre seba, očividne si vo svojej bublinke totálnej nevedomosti spokojný … čo je dosť smutné …

    • Adame, v článku sociální vztahy psů a lidí nestavím na stejnou úroveň. Jde pouze o obrazné přirovnání. Stavím paralelu mezi lidskou a psí komunikaci, protože obě jsou svébytné, ucelené a velmi komplexní. Mluvím o tom, že jsme často slepí k tomu, co nám psi říkají. Nečteme jejich signály a nerozumíme, co nám říkají. Ptám se čtěnářů, zda kdyby této komunikaci dobře rozuměli, nechalo by je to lhostéjné.

    • Pro mě je můj pes, stejně důležitým členem domácnosti, jako kterýkoli jiný člen rodiny. Pes není hračka nebo věc…má své city stejně jako kdokoli jiný….

  2. Mockrát jsme už zažili,kdy lidi své „hodné“ labradory nebo bígly nechali i po upozornění dál na volno a dopadlo to rvačkou a svalování viny na nás,protože mám 40 kilového pitbula a tím pádem krvelačnou bestii hledající boj. V návalu zlosti,zřejmě sami na sebe,už dotyční lidé neviděli to,že můj pes seděl u hohy a ani se nehnul,dokud jejich milaček do něj nevletěl,nevidí to,že kdyby se jen nebránil,ale opravdu útočil,tak to s jejich psi dopadne mnohem hůř,až smrtí a to myslím nepřeháním. Několikrát se nám dokonce stalo,že stary,kulhavý muž neudržel svého dospělého a naprosto nevychovaného rotvajlera,který taktéž do nás vletěl a jediné na co se dotyčný pán zmohl,bylo volání,že si chce jen hrát. Nechtěl! Taky potkáváme lidi,kteří si nakonec svého psa připnou,ale neuveřitelně se s ním přetahují,někteří i spadnou,jako jedna paní s retrívrem a stejně nadávájí,ať si svého psa líp hlídám,že má mít náhubek,že ten jejich pes je k dětem a podobné nesmysly už vzhledem k dané situaci. Jak je psané ve článku,ani já nevěřím na nějaké to „vyříkávání si to“ mezi psama,rvačky nevyhledáváme a snažíme se jim maximálně vyhnout. Můj pes mi plně důvěřuje a poslouchá,ale určitě si jej ani nenechám napad od jiných,naprosto nevychovaných a nezvládnutých psů a pak se ještě nechat urážet jejich nezodpovědnými majiteli.
    Poslední dobou nám na štěstí pomáhá i kamerový systém,kdy městská policie přivolaná majitelem napadajícího psa,zřejmě v domění,že jim bude mít kdo zaplatit vetrinu,se konečně neřídí pouze vzezřením psa,ale pravdou dokázanou videem.
    Můžu svého psa cvičit a vychovávat jak nejlíp umím,ale jestliže je tu spousta nezodpovědných majitelů jakýchkoliv plemen psů,ale z vlastních zkušeností hlavně labradoři,retrívři,bíglové,foxteriéři apod.,tak to nebude mít ten výsledek a účel a procházky budou nadále stresující a únavné,kdy se zase do nas pustí další rváč…

    • Přesně jste vystihnul opačnou stranu „barikády“. Bohužel se mi také již párkrát přihodila podobná situace, mám dva velké psi. A také je moc „prima“, když se na Vás řítí pes a jeho majitel x metrů za ním křičí: Nebojte se, on nic nedělá! Oni ale nechápou, že ten MŮJ může něco UDĚLAT. Oni nemají rádi svého psa, když tímto riskují jeho zranění, případně i něco horšího?

      • Oni ho mozna radi maji, ale jejich pes je ma absolutne na „haku“-o nejake poslusnosti nemuze byt vubec rec… takze rovnou rvou, ze maji hodnyho psa, kterej si chce jen hrat a kdyz dojde k bitce, tak se brani tim, ze on ma psa, kterej by nikomu neublizil a vy mate tu nejvetsi nevychovanou krvelacnou bestii i kdyby mela slozenych X zkousek…Na zabiti jsou stary duchodkyne s obtloustlyma jezevcikama, ktery se sotva valej a když zacnou poucovat, jak mam vychovat svoje psy!!! :-/

    • Velmi pěkně napsaný článek, pro pochopení dobré přirovnání psa k dítěti/člověku. Také patřím mezi ty, kteří denodenně absolvují vycházky ve stresu, odkud přilítne jaký pes. I když mají moji psi oproti ostatním (až na výjimky) navrch, tak mi není příjemné, aby je jiný pes obtěžoval, nebo aby se dokonce prali. Bohužel můj mladší pes je zkažený právě díky jednomu bezohlednému majiteli psa.

    • Zcela souhlasím. Sama má malého společenského psa, který ale rád a nadšeně pracuje a poslouchá. Párkrát už se nám stalo, že se na ní přiřítil mladý velký nevycválanec, který si „jen“ chtěl hrát. Při první zkušenosti se bohužel vyřítil ze tmy, páníček/panička nikde, a vletěl do 5m vzdálenosti mezi nás. Moje holka zazmatkovala a zdrhala pryč. Na moje velmi důrazné zavolání vetřelec na vteřinu zastavil a otočil se, což stačilo, aby se moje čubička ztratila z jeho dohledu. Tahle jediná zkušenost stačila, aby na tomto místě byla vždy po setmění celý měsíc odmítala tímto místem projít jinak než na vodítku a i dnes je ve střehu a u mě i když má volno. Dodnes, když tuhle fenu potkáme, jak za ní její panička vlaje na vodítku u ní naskakují strachové reakce, které jen velmi pomalu zvládáme.
      To je jen jeden z mála důsledků nezodpovědnosti majitelů, kteří, ať už z neznalosti nebo lenosti, zkaili vlastního psa, protože mu jasně nevymezili místo ve smečce a nepracují s ním (což samozřejmě neznamená jen chodit na cvičák).

    • Dokonale vystiženo – máme cvičeného vychovaného amstaffa a stejné zkušenosti jako vy. Dokonce se stalo, že při rvačce, kdy dcera měla psa na vodítku a útočník si volně pobíhal, našeho psa zkopali tři dospělí chlapi, kteří rychle tomu „chudákovi přiběhli na pomoc“…

    • Ahoj Víťo, naprosto s tebou souhlasím a jediné co mohu poradit je, že musíš více sledovat své okolí a dá se říct chránit svého psa před psem, který vstupuje se špatnou energií do jeho prostoru. Pokud ten pes nebude vykazovat správné psí chování, musíš zabránit, aby přišel k tvému psu. Jinak vlastně necháváš řešení té situace na Tvém psu a pak to může skončit zle. snad mi rozumíš a chápeš mě…

  3. super článek, řeším to stejně..pes tady není do toho, aby řešil situace,ale od toho jsme tady já …spíše bych řekla , že pan Adam má smutnou domáctnost

  4. Byla bych opatrná s hodnocením majitelů psů. Já osobně si nemyslím, že jsou všichni nezodpovědní a dělají to schválně. Podle mně si spousta lidí neuvědomuje, že chování jejich psa v psí komunikaci je prostě drzé a tím pádem se mu dostane patřičné odezvy. Myslím si, že to ti majitelé prostě nevidí a neuvědomují si to. To, že jejich pes na potkání nenapadá ostatní zubama, ale hrne se k nim, začne je sexuálně obtěžovat nebo jinak narušuje jejich osobní prostor, prostě interpretují jako hru. Nedělají to záměrně, ale z nevedomosti

    • no, to je podle mě ale ten problém. neuvědomují si to, ačkoliv by si to uvědomovat měli. Mají psa, tak o něm musí něco vědět…. Nepořídím si koně s tím, že nevím, jak chytit do ruky lopatu, nebo si nepořídím dítě s tím, že nevím, jak k němu přistupovat… práva každého končí tam, kde začínají práva druhého.

      • Prene tak… pokud si clovek porizuje psa, tak prvni, co by mel udelat je, prihlasit se na cvicak. Nejen, ze se stendo sprave socializuje, protoze se eliminuji situace, ze by ho nejaky argresivni pes napadl, ale hlavne majitel se nauci alespon zaklady, jak se psem pracovat a cist jeho potreby. Takze keci typu ja si svyho psa vycvicim sam, jsou znamkou totalniho kynologickeho analfabetismu a takovy lidi by si meli poridit tak maximalne rybicky!!!

        • Souhlas, psa si pán vždycky cvičí sám, ale musí se to někde naučit, pokud ne na cvičáku, tak od zkušeného kynologa. Jen z knih se to vyčíst nedá. I když teorie je důležitá, naučit se číst psí chování se dá jen v praxi. Nejlíp při komentovaném pozorování a ukázkách.
          Ale to musí být majitel vůbec ochotný tomu věnovat svůj čas, což řada z nich není (zvlášť když v telce dávají takový bomby, o který nesmí přijít :-)

    • Přesně, jak píše paní Lucie, taky si nepořídím auto a nejezdím s ním, když neumím řídit. To že si někdo pořídí psa bez rozvahy a jen proto, že ho má soused, nebo že děti škemrali, nebo jen z hloupého rozmaru, přeci neznamená, že za něj a jeho chování není zodpovědný. Akorát mám pocit, že zodpovědnost je vlastnost, která v dnešní době není už moc k mání. Stačí se podívat do útulků.

  5. Tak to by me zajimalo jak autorka vypoklonkuje ciziho, nevychovaneho psa pryc kdyz ho ani jeho majitel nezvlada. Potkal jsem nekolik majitelu co zacli hystericky rvat „jdi pryc“, coz pes samozrejme nepochopil… Jak resite takovou situaci? Jak podporite sveho psa anebo odstrasite toho ciziho? Prozradte!

    • Ráda, pošlu svého psa za paty, nebo častěji můj pes tam už je, protože to je jeho volba, být v bezpečí. Postavím se proti druhému psovi a vytvořím tak svým tělem bariéru. V praxi je to poměrně rychlé a aktivní bránění osobního prostoru

      • Metoda popisovaná Magdalenou funguje i s mým středoasijatem. Jediný rozdíl je v posílání psa za paty. Jsme naučení na povel sedni a vyčkej. Potencionálního psího nevychovance vykážu pryč.

    • Již několikrát jsem si musela stoupnout před svého psa a vytlačit útočícího psa mimo náš prostor. Pokud by to bylo opačně a můj pes stál přede mnou, nedopadlo by to pro útočníka dobře. Můj velký pes chodí u nohy a na psy neútočí, ale pokud k nám běží takovýto rozverný a hravý pejsek a naruší náš prostor, upozorním jeho páníčka, že můj pes hodný není. Většinou to stačí k odvolání veselého psa, pokud ho ovšem jeho pes poslechne.

    • V poklidu se postavím pes sedí vedle mě u nohy nebo za mnou. V poklidu se upřeně dívám za psa- ten se pozvolna přibližuje a ustupuje a odchází:-) pokud si toho všimnu že za námi běží pokud si nevšimnu- pes přiběhne k nám pokud je to v klidu bez skákání se očuchávají je to fajn! Pokud pes štěká, vrčí a skáče je problém!

    • Mnoho psů je citlivých na psychický tlak a lze ho jím snadno odehnat. Pokud je pes necitlivý a drzý, nebo si prostě jen není sympatický s mým psem (i to se stává), a majitel ho má problém nejen zavolat ale i odchytit, jednoduše psa chytím za obojek a počkám až si pro něj majitel dojde.

      • Přesně to jsem udělala, když dvakrát větší „mazlíček“ zdrhnul páníčkovi z pozemku a dosti nevybíravě se choval k naší kříženkyni

    • ahoj Dane..no rozhodně to nechce se začit chovat hystericky. pokud se proti takto rozběhlému psu vzpřímeně postavíš čelem(samozřejmě je potřeba zůstat v klidu a opravdu být pánem situace) a svého psa budeš držet za sebou. Tím cizímu psu dáš najevo, že ty seš tam pánem situace a on pokud se nebude chovat klidně nebude se smět přiblížit k tvému psu. prostě musíš „chránit“ svého psa

  6. Musím přiznat, že Váš článek ve mě probudil dosti rozporuplné pocity…
    Ano…musím více než souhlasit s tím, že je potřeba štěňátka socializovat aktivně (cíleně a systematicky obsáhnout ze socializačního spektra všeho dostatek) nikoliv pasivně (co nás potká, to bude) a zaujmout zodpovědný, nikoliv však hysterický postoj a znát komunikační prostředky psů všeobecně, abych mohla adekvátně a vhodně zasáhnout, kdy je potřeba…
    Ale co mi jde proti srsti: článek podle mě využívá toho efektu, se kterým má zároveň „populace psů“ největší problém, a který mnohé psy stál i život a tím je personifikace psa – jeho myšlení, chování, emocí…

    PES opravdu NENÍ ČLOVĚK!!! Jedná se o jiný živočišný druh se zcela jiným chápáním, vnímáním i komunikačními prostředky… Podle mě je více než klíčové si uvědomit, že psi jsou psi – nejsou to lidé…z toho důvodu se o nich musíme neprve hodně naučit, abychom s nimi mohli žít „bez omylů a karambolů“… Spousta lidí si pořídí psa bez elementárních znalostí, které jsou potřeba k jeho zdárné výchově a zařazení do společnosti (jak té psí, tak té lidské), nemají ani potuchy, jak propastný je rozdíl mezi světem „psíma očima“ … Trestají je za absurdnosti těmi pro psy nejabsudnějšími způsoby, jinými slovy: jednají s nimi „po lidském“.

    Ano, je potřeba osvěta…a to jako sůl. Ale podle mého názoru by bylo vhodnější ji vést spíš stylem: „Lidi, proberte se…pes není člověk!!! Proto s ním nejednejte, jako s člověkem.“ než stylem přirovnání právě k lidskému vnímání „problematiky“, který byl veden v tomto článku…

    • Ale tohle je myslím nepochopení tohoto článku. Nakonec to sama na konci píšete. Je to pouze přirovnání, právě pro ty, kteří psí chování a souvislosti s ním nechápou, nevidím tam žádné polidšťování.

    • Áno, súhlasím, pes nie je človek. Všetci hovoríme o tom isto, ale vy sa absolútne nesnažíte ani pochopiť, čo Vám tu psíčkari píšu. A o pani Ivete ani nehovoriac.
      Pes je v prvom rade svorkové zviera, geneticky a inštinktívne vedené k určitým veciam – spolupatričnosť vo svorke a najmä to, že má presne vedieť, kde je jeho miesto v hierarchii rodiny. Bohužiaľ to veľa ľudí nepochopilo a psa si doslova nechali prerásť cez hlavu, ináč povedané rodine velí pes a hádam nebude poslúchať podriadeného?
      Zoberte si vlkov – keď sa stretnú dvaja vlci z rôznych svoriek, ich kontakt je veľmi opatrný, inštinkt im to káže. Bohužiaľ evidentne niektoré psy ten inštinkt akosi nemajú, alebo ho majú tak potlačený, že jednoducho nereagujú na dostatočné signály od druhého psa. Napríklad suky – prečo by si mali nechať od každého psa, aby im liezol do zadku, keď pre ne nie je práve vhodný partner na párenie? Keď sa bude hárať, vtedy jej to neprekáža. Čo je na tom tak ťažko pochopiteľné? Alebo že dospelé psy vrčia na šteňatá. Každý dospelý jedinec má svoj priestor, svoje naučené hranice. A zrazu príde nejaký adolescent a snaží sa ich narušiť. Samozrejme, že ten pes sa snaží primerane poučiť mladého o jeho priestore a primeranom správaní. Hold nie je to človek, nesadne si sním na jedno veľké chladené a nevysvetlí mu to ináč ako svojou rečou. Je to zviera, správa sa ako zviera, preto je vhodné nepoľudšťovať ho. A je zaujímavé, že viac psy poľudšťujú nepsíčkari ako psíčkari. Normálny psíčkari samozrejme :))

    • Verčo, děkuji za podnětný příspěvek. Máte neprostou pravdu, pes opravdu není člověk. Jsme zcela svébytné živočišné druhy. Moje motto je provokativní a poutá na sebe pozornost. To je jeho účel. Odkazuje na to, že pes je komplexní zvíře. A ať se jedná o „human animal“ nebo „non human animal“ (terminilogie užíváná v posledních letech na akademické půdě, zejména v oblasti problematiky vztahů mezi lidmi a jinými živočišnými druhy) máme svou svébytnou komunikaci, emoce, prožívání i sociální vztahy. Moje motto odkazuje na to, že pes je sice jiný živočišný druh, ale je JINÝ nikoliv MÉNĚCENNÝ. Ve své práci se snažím klienty vést k tomu, aby citlivě vnímali potřeby svého psíka a snažili se mu porozumět a milovali ho takového jaký je, aby mu dovolili být tím, čím skutečně je. Aby mohl být psem ve své celistvoti. Nesnažím se antropomorfizovat, i když čočka kterou psa nahlížím je lidská a nemůže být jiná, protože jsem nepochybně člověk (alespoň poslední pohled do zrcadla mi to potvrdil). Mé motto odkazuje na to, že se ke psům máme chovat humáně, lidsky v nejlepším slova smyslu. Tedy, abychom je respektovali jako celistvé živé bytosti, abychom k nim přistupovali citlivě a vnímavě. Nikoliv jako k chlupatým lidem, ale jako je psům. Porozuměli jejich jinakosti, dokázali ji přijmout a milovat. Protože tak se stáváme lepšími lidmi.

  7. Magdo – z tych tekstów napisz książkę. Ja ci ją przetłumaczę na polski. Dotknęłaś bardzo ważnego tematu – tego, ze przewodnik jest wsparciem psychicznym dla swojego psa.

  8. Souhlasím s tím, aby si páníčci hlídali agresory, se zbytkem ale souhlasit nemůžu. V sousedství máme jednoho majitele kolie, který si svoji milovanou holčičku natolik chránil, že z ní udělal asociála co se bojí kontaktu se psy. Nic by se nemělo přehánět. Naši čubinu jsem oproti tomu nechala psům napospas a výsledkem je bezproblémová, mírumilovná a splachovací paní megapinčová která psům naprosto věří, kterou nerozhodilo ani když se na ni řítila rozzuřená fena, která se omylem octla mimo kotec bez řetězu. Naše čubina svým klidem a následnou zvědavostí fenu natolik rozhodila, že se ona agresorka stáhla a místo bitky přišlo vrtění ocasů a kamarádění se… nechci vidět, co by se stalo kdyby na ni moje fena vyjela, na což má podle vás plné právo. A když se objeví nějaký nevyskákaný nápadník? no tak před ním utíká tak dlouho, až nápadník padne na zem, tak ho ještě vyválí a je klid.

    • Alenko, myslím si, že to spíš bylo myšleno ve smyslu, že když je náš pes jiným přemíru obtěžován či si s ním sám už neví rady nebo ta situace je mu krajně nepříjemná, že v tuto chvíli by jsme měli raději zasáhnout my, než aby se to vyhrotilo v nějakou bitku. Kdy se to psu líbí a kdy naopak ne, tak to by jsme každý na tom svém měli přesně a hlavně zavčas poznat.
      Ale samo tohle téma je samozřejmě na širokou diskuzi :)

      • No takhle mi to z článku právě vůbec nevyznělo, spíš se tam řeší to setkání, když se někde psi sčuchnou a nebo jeden se letí podívat na jinýho :)

        • Paní Aleno, šlo mi přesně o tu situaci, kdy je pes obtěžován za únosnou mez druhým psem a majitel druhého pejska si to neuvědomuje a bohužel ani my sami často nevidíme, že nám náš pes signalizuje, že si se situací neví rady. Pokud ho v podobné situaci nechám, selhávám jako jeho vůdce, nezajišťuji jeho bezpečnost a zcela legitimně pak ztrácím kredit a důvěru v jeho očích.

    • Máte kliku. Moje feny vystartují na každého psího kluka jako dračice, pokud to ustojí, nechají ho na pokoji, asi si ho testují, dělají to i při hárání a za pár minut by se nechaly připustit. Nikdy ovšem neútočí vážně, pokud zůstane stát a vrtí, vyhrál. Na fenu vyjedou jen omylem, pokud je hodně velká, považují ji za psa a hned se stáhnou. Ale mluvila bych jen o toleranci, ne o hře. Přísně reagují i na štěňata. V tom je asi kámen úrazu – majitelé moc štěňata šanují a dospělí pes jim nikdy nedá najevo, kde jsou hranice slušného chování.

    • Myslím, že ste len mali šťastie na psa dobrých nervov a na situácie, ktoré so svojou povahou ustála. Rozhodne by som váš postup nedala ako univerzálny, vždy sa treba prispôsobovať konkrétnemu jedincovi.
      Osobne sa pri stretnutiach psov riadim len tým, čo na psoch vidím, že im príjemné je a nieje. Neuznávam paušálne schovávanie sa psa za sukňu, ale akonáhle vidím, že môj pes je obťažovaný – a niečo také medzi psami skutočne existuje – zasiahnem. To isté platí, ak môj pes obťažuje druhého psa.

  9. Souhlasím velmi pěkně napsaný článek. Mám asistenčního psa- kterého my opakovaně i během své práce napadl a zranil volně běžící pes. Opakovaně- na výzvu prosím odvolejte si svého psa- je on je hodný a mladý! A nikoho nenapadne že pracovní pejsek musí vykonávat 100% práci a volně pobíhající psi to častokrát narušují a o pokousání ani nemluvě. Je to vina majitelů! A toho mého my je líto dvojnásob! Neumí se bránit a já musím pořád reagovat! Děkuji za tento článek který je na zamyšlení pro skoro většinu psíčkařů:-)

  10. Každý tu má něco pravdy a jistý je,že jaký pán ,takoví pes…Každý pes vycítí z lidí povahu,to je jejich dar a situace venku se zkušenostmi mi dávají jasně na jevo,že majitel jakého-koli pejska,musí v každé situaci zachovat chladnou hlavu a použít rozum a věřte i to samé udělá váš miláček….

  11. Krásně napsaný článek! Nesouhlasím, že v článku jde o přirovnávání ke člověku! Je to jen příklad, jak se asi někteří psi cítí, když je jiný obtěžuje – souhlasím, že ne každý pes je zvědavý na cizího nevychovaného čokla. Kdysi jsem byla taky nic neřešící optimista a v podstatě taková socializace, jak ji popisuje paní Alena, také podobně proběhla a pes byl super zdravě sebevědomé zvíře. Nicméně se toho od té doby spoustu stalo a dnes už mám alergii na každého psa, který se řítí na mého jak střela a ještě mu nejlépe skočí rovnou za krk. Můj pes byl totiž několikrát bohužel napaden (vždy vinou majitele druhého psa, který neodhadl bohužel situaci) a už taky není zrovna šťastný, když se na něj nějaký, obzvlášť velký pes řítí. V článku nejde o srovnání člověka a psa, kdo to nechápe, tak je s prominutím natvrdlý. Pes ale stejně jako lidé žije ve smečce. Psi mají určitá pravidla a hierarchii. Stejně jako fena usměrní drzé štěně, pak se některý pes, který se sousedovic otravou ztratí trpělivost, začne bránit. A jak je hezky v článku napsáno, pak se šokovaní majitelé „otravy“ tváří jak hrozného agresora máte a že byste si jej měli lépe hlídat. Věřím, že opravdu u psů svým způsobem existuje šikana a je na nás se psa zastat. Mám psa cca 40 cm velkého, který poslechne bez problémů, ale co je mi to platné, když se například nedávno přiřítila neuvěřitelně otravná fena boxera, skákala kolem psa jak pitomá, bourala do něj, on na ní několikrát zavrčel, načež jsem se jí rozhodla „odklidit“, jenže samozřejmě byla dost mrštná a nešlo to tak snadno. Majitelé se pobaveně usmívali, jak si jejich skvělý pejsek hraje, můj rozhodně pobaveně nevypadal. Jak už někdo řekl, „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Mě ani mého psa nemusí zajímat jestli jde jen o pubertálního výrostka, který se na nás řítí s tím, že si pohraje. Lidi by se měli naučit svým psům rozumět a tolerovat své okolí. Takové ty výmluvy „můj pes je hodný, chce si hrát“ jsou akorát pro ty, co své psy nemají zvládnuté. Můj pes si může lítat a dovádět v lese a na cvičáku s ostatními psy známých do sytosti. Ale nemám opravdu zájem o cizí psy, kteří se neumí vůbec chovat. Taky jsem takhle šla se psem na vodítku a přilítl k nám labrador, dva metry od nás zastavil, zježený, vrčel, cenil zuby, tak jsem čekala asi tři nekonečné minuty, než se laskavě dostavila panička. Ta mi pak vysvětlila, že ta její labradorka se jen bojí psů a proto se takhle chová. Taky tu labradorku pravidelně vidím na volno a její styl je, že letí k psovi s vrčením a tak dva cm od něj se zastaví. Majitelé si ale myslí, že to je v pořádku, hlavně když zatím nikoho nepokousala. Tak toť asi k inteligenci některých psíčkařů.
    Jak píše pan Tomáš – jaký pán takový pes. To opravdu dost často platí. Cholerický majitel bude mít cholerického psa, nervově labilní zase labilního psa. Znám dost příkladů ze svého okolí. Dřív jsem byla dost naivní, ale to co vidím dnes a denně – no přechází mi z toho zrak.

  12. Protože jsem majitelka fenky, je to pro mě moc hezký článek :) Odmala je mezi psy, ale zároveň ji chráním pokud je potřeba, protože bohužel nevychovaných a naskakovacích psů je stále dost, o jejích hloupých majitelích ani nemluvě. A na větu „oni si to vyříkají“ jsem úplně alergická, hodně lidí dosud nepochopilo, že máme psi proto, abychom se o ně starali a hlavně je vychovávali. Můj pes není stoprocentní, ale vím, že neublíží a vím, co od něj můžu čekat. A pokud se někomu nelíbí způsob jeho hry nebo naopak, psa si odvolám. Nikdy nenechám svého psa si hrát bez dozoru, dopředu se snažím zabránit situacím, které by ho mohly poškodit. A pokud potkáme nepříjemného „úchyla“ nebo agresora a vidím majitelovu laxnost (bohužel dost častou), chovám se podle dané situace, někdy stačí druhému psovi dát rázný povel (slovo „nesmíš“ je někdy fakt kouzelné) nebo, jak tady bylo psáno, se postavit mezi ně. Pro někoho jsem hysterická a nepříjemná kráva, ale to je mi jedno. Moje fenka je zlatíčko, která mi dává všechnu lásku, které je schopna a já jí oplácím tím, že pro ni udělám cokoliv, aby měla šťastný život.

  13. Napasný hezky, vtipně, věcně. Hlavně se tito (běžní „oblíbenci“ zcela na denním pořádku) týpci nakonec diví, když pes dostatne „nakládačku“. Navíc, z toho zcela hodného psa, který si chce jen hrát a nic nedělá, se může stát ten, co napadne, začne-li se očuchávaný bránit.
    Nakonec jen zmiňuji, že kvůli podobným jedincům (a nebylo jich zrovna málo) znám iks zvířat, zcela popuzených vůči blížícímu se čemukoliv.

  14. chcem sa autora spytat co robit v pripade, ked pse uz bol nieolko krat takto atakovany od inych psov a teraz je sam agresivny, konkretne sa nam stalo asi toto:
    mali sme hyperaktivne stena jack rusella ktore si neuveritelne rozumelo s velkym kamosmi retriveermi a tak trochu odmietalo pochopit ze nie kazdy pes ma naladu hrat sa, nestalo by sa nic vazne ale z tohto svojho stenacieho veku si odnieslo 3 dokonale zazitky:
    1. o nieo starsie stena susedov retrivera ju vzdy priklincovalo k zemi
    2. 2x ju napadol NO z nasho vchodu a jedekrat tak ze nebola moznost uniku lebo sa to stalo vo vchode _ majitelka sa samozrejme ani neospravedlnila a to zdoraaznujem ze ked bol NO v okoli vchodu tak to nase nechcelo ist ani domov
    vysledkom toho je ze si potrebuje dokazovaat nieco na mensich a mladsich, ked stretneme dake stena ttak ju okamzite chytame na voditko pricom za normalnych okolnosti by okolo cudzieho psa urobila obluk alebo u sympatickeho psa pre nu by ho sla pozdravit;
    psaa nosime navolno aj ked sa to mnohym nepaci, myslim ze je dolezite poskytovat psovi urcitu formu slobody a ak by som ju aj mala na voditku udalostiam ktore sa nam staali by som aj tak nezabranila, samozrejme ze do mesta, alebo kde sa pohybuje viac ludi psa vzdy pripiname na voditko, pes tiez velmi dobre reaguje na poveli k nohe a ostan.
    Dalej chcem vyjadrit svoj nazor na to „nech s to vyriesia medzi sebou“
    no casto sa stava ze majitel narusi ritual stretnutia trhnutim voditka alebo ho ani neumozni alebo ho proste prerrusi a vtedy sa spusti bitka, stava sa mi ze ked k nam dobehne pes a ja mam svojho na voditku snazim sa nepanikarit, pustim voditko na zem a cakam ako sa to zvrtne: vacsinou to skoci dobre psy na seba povrcia, vyceria zuby, obidu sa a pokracuju dalej, stalo sa mi ze na nas vybehol staford lebo majitelka sa plne nevenovala okoliu a trhala ho voditkom kym sme prechadzali, pes sa jej vyytrhol, ja som pustila voditko, moj pes sa dal do submisivnej polohy ala ukazeme brusko, strasne kvicala a staford cvakal zubami, a ta priondiata zenska ho nakoniec dokazala odvolat, moj pes vyviazol bez skrabanca na tele zato z riadnymi sramami na dusi, neviem ci existuje v ich svete nejake rozlisovanie plemien alebo telesnych typov, ale od tochto okamziku ked stretneme staforda vyhyba sa mu niekolkometrovym oblukom a behom;
    iste smee urobili kopu chyb aj my alee mylsim ze najviac ich robia majitelia ktory narusaaju rituali, nie je nic horsie ako vyhecovaany pes na voditku.

    • Takového pejska jde rehabilitovat, ale je třeba velmi dobře zvolit kamarády, se kterými jej seznamujete. Je třeba ab to byli psi s velmi dobrými sociálními dovednosti, kteří pomalu a postupně doučí Vašeho pejska správnému psímu chování. Je také velmi důležité do jejich hry zařazovat time out, pokud hra nebo kontakt přestoupí únosnou mez a setkání se začne proměňovat v agresi. Jak velmi správně píšete setkání vyhecovaného psa na vodítku je velice nepříjemné. Z mé zkušenosti je nejlepší v první řadě zapracovat na dobré poslušnosti. Trénuji to tak, že psa naučím perfektně slyšet na jméno ve všech situacích. Pokaždé, když jej oslovím, chci aby otočil hlavu. Pak pomalu pracuji na tom, že se setkáme s klidným psem na vodítku, nechám svého čichnout a po několika vteřinách (někdy je to jen zlomek vteřiny) volám jméno a pokračujeme oba v chůzi. Postupně setkání prodlužuji. Ke psovi vždy přistupuji se svým obloukem, učím ho tak, že toto je slušné a uctivé. Nikdy nejdeme frontálně. Postupně se z toho stane návyk. Předpoklad je, že již pes umí velmi dobře chodit na povoleném vodítku. Tak mám celou situaci pod kontrolou a používám mikromanagement – kontroluji každý okamžik chování. Vyžaduje to ovšem trpělivou práci a ochotné komparzisty. Postupně setkání zintenzivňuji a vybírám psy náročnější. V praxi tedy pracuji na poslušnosti, jsem schopna psa kontrolovat i komplikovaných situacích. Pokud jen pustíte vodítko, může ale nemusí to fungovat. Také se může stát, že narazíte na psa, který má krátkou zápalnou šňůru a Vašeho miláčka napadne. Pes má pak další negativní zážitek do sbírky, má pocit, že se na Vás nemůže spolehnout a nemůže Vám důvěřovat. Pokud druhého psa neznám a vidím, že projevuje agresivní komunikaci, raději se postavím mezi něj a svého psa a pošlu jej pryč. Se stafíkem jste měla štěstí, nemuselo to dopadnout tak dobře

  15. I já musím reagovat……článek je úžasně napsaný!!!!Jelikož máme s naší fenkou plno zkušeností, kdy se nějaký pejsem vyřítí, čuchne a už má packu na hřebetě, souhlasím……většina majitelů není schopna a vlastně ani ochotna zvládat své psy. A možná nemají zájem jim ani rozumět. Lidé si pořizují psí mazlíčky pro svou vlastní potřebu, na mazlení. Nejsou ochotni chápat a učit se. A probírané přirovnání k dceři? Výstižné, je to další člen rodiny, nejlepší přítel a společník.

  16. Tento článek je opravdu moc pěkný a komentáře k němu ještě lepší, řekla bych :-) Nedá mi to, abych nepřidala svůj. V životě jsem měla několik psů menších plemen a taktéž jsem byla velmi zaujatá vůči majitelům velkých psů, kteří si ji nehlídali a ti hafani mi otravovali moje malé psíky. Následně jsem si pořídila psa velkého. Měla jsem asi možná trochu smůlu na výběr štěněte, ale náš psík se od malička projevoval dosti svérázně. Krom spousty jiných věcí, které prováděl bylo na procházkách to nejhorší, že se bezhlavě vrhal za každým psem i člověkem. Všichni byli pro něj nejlepší kamarádi. Dokud byl malé štěňátko, bylo to více méně roztomilé, i když už v té době jsem se ho snažila v jeho nadšení krotit a učit ho slušnému chování, jak rostl, roztomilost ubývala a přibývaly průšvihy. Pečlivě a důsledně jsme trénovali přivolání a velmi brzy začali chodit na kvalitní cvičák. Když bylo psíkovi asi pět měsíců, pochopila jsem, že ani důsledný výcvik a přísná výchova nevyřeší tento problém dostatečně rychle. V té době byl povahou sice ještě pořád štěňtáko, které prostě nedokáže ovládnout svou touhu, běžet se podívat na toho pejska nebo tamtoho zajímavého pána, i když ví, že by neměl, ale byl už dost velký na to, aby něco provedl a mnozí lidé už ani nepoznali, že je to ještě štěně. A tak jsem ho přestala pouštět na volno a začal chodit na dlouhé šňůře. Nyní je mu rok a půl na výcviku stále pracujeme, ale spousta dřiny a nervů přináší ovoce. Jak psík dospívá a učí se ovládat, postupně se lepší i přivolání. Nic méně v obydlených oblastech, kde je pravděpodobnost, že potkáme člověka nebo psa, chodí pouze na šňůře. Bez ní jen daleko od civilizace s náhubkem. Ne že by byl zlý, ale chápu, že když se k někomu rozeběhne 40kg tele, nebude z toho nadšený ani člověk, který má psi rád, natož někdo, kdo se jich bojí. Náhubek je jistota, že nedojde k incidentu. Myslím, že ještě tak půl roku a bude už mít dost rozumu a výcvik pokročí natolik, že ho budu moct bez obav pouštět i v místech, kde se občas pohybují lidé a psi. Když se ale podívám zpětně, kolik úsilí a tréninku mě to stálo, je to k nevíře. Díky vlastním zkušenostem jsem trochu pozměnila názor na ostatní majitele nevychovaných psů. Když ke mě přiběhne pubertální psík či ještě skoro štěně, kterého si majitel opravdu snaží přivolat, zjevně ho má zvládnutého, jen prostě takový mladý puberťák ještě nepracuje na 100% a zrovna ho napadlo, se na mě jít podívat. Majitel si ho okamžitě přijde odchytit, chová se slušně, omluví se… tak proto mám pochopení. Nikdo z nás není dokonalý a zvíře není stroj, ani ti nejlepší ne, natož mladí puberťáci. (A v té chvíli i celkem oceňuji onu pitomou frázi „On je hodný.“ člověk má aspoň malou jistotu, že to zvíře mu nejde to jeho zvíře zakousnout, ale „chce si jen hrát“.)
    Když ale vidím lidi, kteří mají psa na volno a ani se nezajímají, kde vlastně ten jejich pes je a co tam dělá, když jde někoho otravovat, je jim to jedno, ani se nesnaží si ho zavolat, tak pro ty pochopení nemám. Zvlášť co nesnáším, jsou psi, které potkáváme pravidelně a oni za námi pravidelně utíkají, ten majitel už to musí vědět, že to ten pes udělá, ale i když nás vidí už z dálky, nemá nejmenší snahu si toho psa přivolat nebo chytit, tak to se ve mě krev pění.
    Když si uvědomím, kolik úsilí jsme do výchovy svého psa dala já a někteří nemají ani nejmenší snahu naučit psa základy slušného chování… to je opravdu k vzteku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>