Chlapík jménem Premack

David Premack, (26.10. 1925) profesor University of Pennsylvania přinesl celou řadu zásadních poznatků, které jsou dnes běžně využívané behaviorálními psychology po celém světě. Jeden z jeho zásadních objevů „Premackův princip“ se nás, pejskařů, bezprostředně týká a často ho využíváme, i když třeba nevědomky. Dovolte mi, abych jej v krátkosti představila.

David Premack jednoduše postuloval, že chování s menší pravděpodobností výskytu může být odměněno chováním s větší pravděpodobností výskytu  a tak se jeho četnost zvýší. Co to v praxi znamená? Chování A , například přiběhnutí psa na zavolání,  je chováním s nižší pravděpodobností výskytu, tedy není příliš pravděpodobné, že pes na zavolání přijde. Chování B, hra se psem, je chování s vyšší pravděpodobností výskytu, tohle pes doopravdy chce, baví ho to a touží po něm. Podle Premacka můžeme odměnit přiběhnutí na zavolání chováním B, tedy hrou se psem. Tento princip hojně využívám ve výcviku. Neměním tedy chování samotné ve smyslu operantního podmiňování, ale měním prostředí a následky chování tak, aby došlo k jeho pozitivní změně.

V praxi tedy jedno chování odměňuji druhým. Například sedni před dveřmi odměním vyběhnutím ze dveří. Oční kontakt a klid odměním vypuštěním z vodítka a proběhnutím, ale také třeba sedni a klid odměním pozdravením a očucháním člověka nebo chůzi u nohy na vodíku odměním volnem a očucháním obzvláště voňavého trsu trávy. Celý svět se tak proměňuje v zajímavé příležitosti jak a kdy odměnit psa jeho přirozeným chováním, po kterém opravdu touží.

Pomocí Premackova principu učím například i chůzi i nohy na povoleném vodítku. Chůze u nohy je chování z nízkou pravděpodobností výskytu, zatímco pohyb vpřed je chování s vysokou pravděpodobností výskytu – pes chce jít vpřed, proto tahá. Jakmile pes zatáhne, zastavím se a jemně jej navedu zpět k noze, chci po něm klid a kontakt, pár vteřin postojíme (opět chování s nízkou pravděpodobností výskytu) a to pak odměním vykročením vpřed (chování s vysokou pravděpodobností). Nestačí psa pouze vrátit zpět k noze a ihned vykročit, protože tak bychom odměnili vrácení k noze a pes by nám chodil jako JOJO. Chování, které je žádoucí, je klid a klidná chůze.

Premackův princip, jakmile si jej jednou povšimneme a začneme využívat nám může usnadnit odstraňování pamlsků a jiných primárních motivátorů. Svět je najednou plný možností jak proměňovat chování našich psích miláčků i nás samotných. Stačí si povšimnout toho, co pes nebo my sami doopravdy chceme a činí mám to potěšení a máme z toho radost. Takovou činnost zkrátka zařadíme za jinou, která je pro nás nebo pro psa obtížná. Pamatujte psi jsou mistři bytí v přítomném okamžiku, takže není důležité, aby radostnou činnost dělali dlouho, ale důležité je důsledné, pravidelné a časté opakování, aby vznikl patřičný efekt. Takže teď se mi konečně podařilo dopsat po dlouhé době článek a jdu se projet na koni :-)

Přečteno: 8 704x

4 komentáře u “Chlapík jménem Premack

  1. … vždycky, když čtu tvá výchovná psí slova, se mi vybaví chování mého synka…i tohle odměňování mám jako způsob výchovy :-) to je psina…jak je to stejné :-D

  2. Pekný článek,fakt zajímavé-mimoděk to dělám,ani jsem si to neuvědomila,že dělám něco,co je vědecky podložený :D jen by mě zajímalo,když je pro psa nejvyšší odměna hovínko-tak jak ho mám pak úpodle tohodle principu odměnit? Myslím to opravdu vážně !

    • :-D Na tohle používám trénink sebekontroly. Učím psíky dělat správnou volbu – nepodlehnout impulzu (sežrat bobek) a systematicky správnou volbu odměňuji. V praxi to trénuji nejprve na pamlsek v ruce. Dokud se po něm pes sápe, ruka se zavírá a zůstává zavřená, jakmile udělá správnou volbu, odkloní hlavu, přestane si zavřené ruky všímat a podívá se na mě, následuje kliknutí a odměna z druhé ruky. Postupně zvyšuji kritéria – 1.ruka je otevřená, pes si pamlsek nevezme 2. Pamlsek je na zemi 3. pamlsek letí/padá na zem (trénink sebekontroly před pohybujícím se cílem) 3. Hraju si s hodnotou pamlsku – mlska na zemi je hodnotnější než odměna, kterou pes dostane. Pak všechno dělám v pohybu – pes jde a najde něco na zemi (jsem připravená mlsku přikrýt nohou nebo použiji vodítko) Tímto postupem se pes učí, že správná volba je vždy odměněna. Jakmile má pes tyto volby dostatečně upevněné a získal za ně značné množství jídla, je pro něj samotný akt správné volby velmi odměňující. Analogicky toto cvičíme i s bobky, takže se raduji z každého hovínka, které najdeme, protože to je příležitost k tréningu :-) Cvičíme mimo jiné v jezdecké hale, takže toto je velmi aktuální téma. Celý proces také demonstruje Emily na tomto videu http://www.youtube.com/watch?v=zNAOe1djDyc&list=PL174EA736337DD893 Emily používá povel „Leave it“ Já povel „Nech to“ také učím stejně, ale celý proces učím i bez povelu, protože chci, aby byl pes schopen tuto volbu uskutečnit bez povelu, například, když zaběhne do křoví a já ho nevidím. Funguje spolehlivě i na labradory a bígly :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>