Pravidla hry

Pojď  si hrát ŤapkoNeznám krásnější a zábavnější pohled, než na hrající si štěňátka. Vydržím je pozorovat hodiny. Stejně fascinovaní bývají i majitelé hrajících si pejsků a jsou šťastní, že se jejich mazlík unaví a pak je doma hodný. Hra je ovšem také zcela klíčová pro rozvoj sociálních dovedností malého chlupáče.

Pokud chceme, aby byl náš pes schopen dobře komunikovat s ostatními příslušníky svého druhu, je nezbytné, aby se pomocí hry učil psímu jazyku, poznával svou sílu a budoval si zdravé sebevědomí. Stejně jako se může naučit slušným způsobům, může se také naučit nevhodnému chování, které nás v budoucnu může nemile překvapit. Psi se učí i napodobováním ostatních. Výběr toho správného parťáka pro hru je jedním z klíčů k úspěšnému učení. Nenechte svého psa, aby se chytil špatné party, kde dochází k šikaně nebo příliš agresivní komunikaci, velmi snadno tyto projevy pochytí. Hranice mezi hrou a agresí bývá často velmi jemná a pro nevycvičené oko laika obvykle nepostřehnutelná. Jak ji rozlišit si povíme později. Mohou nastat situace, kdy jsou také herní styly psů neslučitelné a jejich pokusy domluvit se mezi sebou vypadají, jakoby se hokejista pokoušel hrát se šachistou.

Nejsem příznivcem teorie: „Jen je nechte, oni si to mezi sebou vyřeší.“ Ano, nakonec si to mezi sebou vyřeší, ale také to může skončit v lepším případě získáním nevhodné zkušenosti, v horším případě zraněním nebo psychickým traumatem. Psí hru je potřeba šikovně koučovat. Nedovolím, aby Pepíček tloukl Mařenku na písku lopatičkou. Pokud vidím, že dochází k šikaně nebo hra překročila jisté meze, zasáhnu. Moje intervence má několik podob. Jednu z nich mi ukázala moje fena Gaia. Když je hra příliš divoká, vkročí rázně mezi psy a svým tělem je rozdělí. Postupuji stejně, prostě se mezi ně postavím. Jiná forma je „Time Out“ – obě štěňata hlasem varuji, řeknu rázně „Tak a stačí,“ a každé chytím za obojek a na několik vteřin podržím na místě. V podstatě v tu chvíli psům odeberu možnost pokračovat ve hře, v něčem, co opravdu chtějí a užívají si to. Takováto forma trestu není násilná, ale překvapivě dobře funguje. Pokud mám pocit, že je jedno štěně šikanováno, schovává, má stažený ocásek a hledá záchranu, jsem přítomna, abych mu poskytla ochranu, schovám jej u sebe. Druhé štěňátko hendikepuji pomocí aplikace „Time Out“. Také se může stát, že zdánlivě šikanované štěně okamžitě skočí druhému na hlavu, pak o šikanu v pravém smyslu nešlo a nechám je ve hře pokračovat.

Správné koučování hry vede překvapivě rychle k tomu, že se štěňata učí zachovávat slušná pravidla, nefaulují a udržují se v mezích slušnosti.

Přečteno: 3 076x

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>